Volné pokračování článku "Sexuálně přenosné nemoci - pohlavní choroby".
Lékaři, kteří se dostávají do situací při kterých musí pacientovi sdělit, že jeho choroba patří mezi pohlavně přenosné nákazy, tedy mezi pohlavně přenosné infekce, se velmi často setkávají s podobnou reakcí pacientů - "Musel jsem to chytit na WC..." Na jednu stranu je to celkem přirozená reakce člověka na zjištění, že nepříjemné projevy, které ho trápily, jsou pohlavní chorobou. Teprve při nezbytném rozhovoru s ošetřujícím lékařem si lidé neradi, ale přece jen postupně vybavují a hlavně sami před sebou přiznávají fakt, že nákaza může pocházet od naprosto jiných aktivit, než bylo použití WC k osobní potřebě... Není příjemné si přiznat, že pravou příčinou byla nějaká sexuální aktivita s jiným člověkem. Jen zřídkakdy má totiž pohlavně přenosné onemocnění jinou příčinu. Možné to samozřejmě je, například při výkonu profese ve zdravotnictví, záchranářství, ošetřovatelství a podobných profesích při kterých lidé mohou přicházet do styku s pohlavně nakaženými lidmi nebo jejich tělesnými tekutinami.
V běžném životě WC není zrovna tím místem, kde by bylo snadné nakazit se pohlavní chorobou. Tedy možné to je, ale především v situacích, kdy na WC provozujete sex...
Důvodem, proč je nákaza pohlavní chorobou na WC tou nejméně pravděpodobnou variantou jak přijít k této nemoci je i to, že původci těchto chorob jen obtížně přežívají mimo lidské tělo. Nakazit se pohlavní chorobou zrovna na WC je sice teoreticky možné, ale jak uvádí lékaři, především k tomu dojde nejčastěji tehdy, když na WC provozujete nechráněný sex... Uvádět proto jako zdroj nákazy právě pobyt na WC proto není zrovna nejrozumnější...
Úroveň WC, především těch veřejných, je různá a hodně záleží na lidech kteří je provozují nebo se o ně starají. Je potřeba předem myslet na to, že ne pokaždé je WC použito tak, aby jeho hygiena nějak neutrpěla. Vždy především samozřejmě záleží na lidech kteří WC použili nebo kteří ho následně ošetřili. Mezi klasické problémy, se kterými se asi každý z nás někdy na veřejném WC (nejen tam) setkal patří pomočené prkénko, absence toaletního papíru či mýdla, nefunkční nebo omezeně funkční splachování, pomočená nebo špinavá podlaha (většinou obojí), nedokonale ošetřená záchodová mísa...
Nepřehlédnutelným problémem je samozřejmě dlouhodobě neuklízené a nevydezinfikované WC, které umožňuje, aby se viry a bakterie mohly rozmnožit do mezí které už představují pro lidi nebezpečí. Zápach z WC pak může být nepříjemným ukazatelem toho, jak je o WC pečováno...
Největší nebezpečí představuje pro lidi kontakt s těmi částmi WC, které přicházejí do styku s lidskou kůží nebo s oděvem, který se kůže bude dotýkat později. Logicky by tedy naší pozornosti nemělo uniknout v jakém stavu je záchodové prkénko. Právě na této části WC, které nejintenzivněji může přijít do styku s lidskou kůží, se mohou vyskytovat různé druhy streptokoků, bakterie E.coli a další bakterie a viry. Lidské tělo se s nimi sice setkává nepřetržitě při jakémkoli kontaktu s prostředím skrze naši kůži, ale na záchodovém prkénku mohou být zastoupeny v masivním množství... Uklidnit nás může především to, že nepoškozená lidská kůže je velmi účinná bariéra proti jejich průniku do lidského organismu.
"Klasické" nebezpečí představuje možnost nákazy hepatitidou typu A. (žloutenka) která je celosvětově osmým největším zabijákem. Postihuje miliony lidí ročně a nebezpečná je i proto, že většinou se jen obtížně zpětně hledá zdroj její nákazy.
Další z možných nákaz jsou rotavirové infekce, ke kterým jsou náchylné především menší děti. Vyznačují se vysokou nakažlivostí a přenáší se stejně jako hepatitida typu A. Nákazu často provází zvracení, průjmy, bolesti kloubů, svalů i teploty, které ale většinou trvají jen krátkou dobu. Obvykle odezní do tří dnů a uzdravení je rychlé, kompletní a bez následků. Onemocnění sice mívá bouřlivý průběh, ale následky nejsou zdaleka tak závažné jako u žloutenky.
Mnoho lidí spoléhá a to, že když záchodové prkénko obloží toaletním papírem, bude vše OK. Otřít prkénko a následně ho pokrýt toaletním papírem je samozřejmě lepší, než neudělat nic, není to však 100% dokonalá ochrana. Dokonalé je použít originální hygienické papírové krytí ve tvaru prkénka (papírová sedátka na WC), ale s takovouto ochranou se v našich končinách nesetkáte ani na draze placených WC... To se Vám podaří použít snad jen v zemích, kde je více ropy jak pitné vody... a kde kupodivu mají mnohem přísnější pravidla pro použití WC...
Pokud hodláte pokrýt prkénko toaletním papírem, pak je rozumné ho předtím nejdříve opatrně otřít a pak na ně teprve položit toaletní papír. Použijte toaletní papír který byl bezpečně namotaný ve výdejníku toaletního papíru a nebyl tedy případně kontaminovaný při močení nebo splachování při předcházejícím použití WC. Ti, kteří nevěří ničemu, mohou případně použít hygienické papírové kapesníčky, které si ovšem sami přinesou. Ty většinou obsahují, kromě vonné složky. i složku desinfekční...
Pokud prkénko otřete vlhčenými ubrousky nebo ho "ošetříte" přineseným antibakteriálním gelem, bude to rozhodně kladem. Otázkou je, zda něco takového je možné provádět ve všech životních situacích... Proto je rozumná rada, na prkénko WC raději vůbec nesedat. Je-li to následně možné, důkladně si po použití WC umyjte ruce a použijte mýdlo nebo lépe antibakteriální mýdlo, gel nebo pěnu. Také je dobré vědět, že nejvíce mikrobů a virů na Vás na WC číhá na podlaze. Proto osobní věci ani zavazadlo nikdy při vykonávání potřeby na WC neodkládejte na zem. Většinou je kabina WC vybavena háčky na dveřích nebo na stěnách. Jsou sice určeny na pověšení kabátu nebo oblečení, unesou však i běžné zavazadlo nebo kabelku. Vyplatí se to...
Používat veřejné WC nemusí být při dodržování hygienických zásad problémem. Jen se na veřejné WC nevymlouvejte v situaci, když zjistíte, že máte problém s pohlavně přenosnou chorobou...