Dobrý den,
Bojím se, že mám nějakou sexuální úchylku či deviaci. Je mi 30, žiji s přítelem, jsem bezdětná. Sex máme s přítelem v pořádku, orgasmus mám při každém milování, v tom nevidím žádný problém.
Spíš mne trochu straší moje reakce, když si čtu třeba zprávy o nějakém sexuálním násilí, znásilnění, apod. Cítím totiž sexuální vzrušení a když to jde, tak mám nutkání se uspokojit a masturbuji. Nejhorší je, že mne vzrušuje i násilí na dětech a pedofile. Není to sice tak silné, že bych se nedokázala ovládnout a nemyslím si, že bych potřebovala nějaké léky na potlačení, ale přece jen nevím, jestli není má sexualita nějak narušená.
Nikdy jsem to třeba nehledala, ale lákalo by mne vidět dětské porno muž a holčička. Když kamarádka přebaluje malou dceru, tak mne sice láká se mrknout na její přirození, ale zároveň mi je to trapný a stydím se. Bojím se, aby se u mne neprojevil nějaký problém až sama budu mít dítě.
Sama od sebe jsem hodně stydlivá a mám sociální fobii a nemám sebevědomí. Chodila jsem na terapie ohledně násilí ve vztahu, byla jsem agresor. Takže asi nějaké sklony mám. Nechce se mi na žádné vyšetření, protože si myslím, ze to není tak vážné, nenašla bych odvahu a taky by mi to asi na psychiku ublížilo.
Jen mne zajímá Váš názor, jestli je to ještě normální či ne.
Děkuji za odpověď.
POZNÁMKA
Zpráva zaslána pomocí kontaktního formuláře na adrese http://milovani.cz/contact. Text zprávy byl upraven.
Poradna sexuologa 2021
Odpověď na tento dotaz nebyla vůbec jednoduchá a potřeboval jsem více času než obvykle abych ji dal dohromady. Logicky by stačilo doporučení překonat obavy a vyhledat odbornou pomoc. Jenže pak by taková odpověď nebyla úvahou na téma: "co dělat když máte pochybnosti sami o sobě". Bylo by to jen doporučení jít hledat odpovědi někam jinam. Proto jsem se snažil získat názor více lidí, kteří s podobnými problémy mají zkušenosti a na závěr udělat stejné - doporučit vyhledat odbornou pomoc u psychologa nebo sexuologa.
Hned na začátku musím uvést, že "lákalo by mne vidět dětské porno muž a holčička" je problém spíše mužů. Stejné je to když někoho "vzrušuje i násilí na dětech a pedofile"... Jenže podobné pocity a obavy mohou mít i ženy. Proto je odpověď na otázku, zda je to riziko do dalšího života nebo není, bez dlouhodobého dohledu odborníka velmi nejednoznačná. Je potřeba účastnit se dlouhodobých pravidelných konzultací při kterých si o svých pocitech a touhách musíte s lékařem otevřeně promluvit. Jednorázově se taková odpověď se zárukou jistoty dát prostě nedá. Není to totiž jen o tom, co máte dělat dnes nebo zítra, ale je to o kontinuálním otevřeném rozhovoru a případném tréningu vedeném dlouhodobě. Tak jak se průběžně mění Vaše sexuální preference, pocity a touhy, tak musí odborník usměrňovat i to, jak se ke svým představám máte stavět aby nedošlo k nějakému maléru.
Píšete, že "Když kamarádka přebaluje malou dceru, tak mne sice láká se mrknout na její přirození, ale zároveň mi je to trapný a stydím se. Bojím se, aby se u mne neprojevil nějaký problém až sama budu mít dítě." Tento problém má řada mužů když s jim narodí dítě ženského pohlaví. I když si to navenek nechtějí připustit, mnozí se cítí nejistí při pohledu na pohlaví dítěte a i proto se často vyhýbají přebalování nebo koupání. Přitom nemají Vaše problémy, jen se cítí nejistě až trapně, když jsou takovému pohledu (nebo i doteku) vystaveni. Přitom nehrozí žádný problém, jen tyto situace raději nevyhledávají, aby měli vnitřní klid... Nemyslím si, že by žena, matka dítěte tento problém musela mít. Jen se cítíte nejistá a v kontextu s tím, že si nejste se sebou jistá to ve Vás evokuje pochybnosti o tom, jak byste se případně mohla zachovat. Jaký pocit ve Vás vyvolává pohled na malé chlapce a jejich pohlaví? Je stejné nebo Vás takový pohled také vzrušuje? Vidíte sama, že rozhovor s odborníkem by Vás donutil zamyslet se nad mnoha dalšími otázkami. Znovu opakuji, že si nemyslím, že byste se dopustila jakéhokoli sexuálně motivovaného násilí na svém dítěti, ať už by to byl chlapec nebo dívka. Jenže já za svůj názor nejsem odpovědný a i proto by Vám péče odborníka byla výraznou oporou v jakékoli situaci.
Píšete, že "Sama od sebe jsem hodně stydlivá a mám sociální fobii a nemám sebevědomí." To je o důvod víc najít odborníka se kterým navážete dlouhodobou otevřenou komunikaci a kterému se svěříte i se svými dalšími problémy.
Píšete, že "straší mne moje reakce, když si čtu třeba zprávy o nějakém sexuálním násilí, znásilnění, apod. Cítím totiž sexuální vzrušení a když to jde, tak mám nutkání se uspokojit a masturbuji. Nejhorší je, že mne vzrušuje i násilí na dětech a pedofile. Není to sice tak silné, že bych se nedokázala ovládnout a nemyslím si, že bych potřebovala nějaké léky na potlačení, ale přece jen nevím, jestli není má sexualita nějak narušená." Nemyslím si, že se nedokážete ovládnout a že situaci nezvládnete i bez léků. Je však potřeba si uvědomit, že pokud takovéto pocity a touhy máte, mají svou příčinu. Možná je to sklon k BDSM nebo ve vás tyto představy vyvolávají touhu po sexuálním uvolnění pomocí masturbace. To vše si s odborníkem dokážete vyříkat a on pro Vás najde řešení a prevenci.
Nemyslím si, že máte závažný problém, ale když to necháte tak jak to je, bude se Vaše negativní nálada prohlubovat a negativní reakce Vašeho těla Vás budou posouvat do stále hlubších depresí.
Navrhuji Vám navštívit psychologa nebo sexuologa a s nimi otevřeně probrat vše co Vás trápí. Nejspíš se to nebude týkat jen otázek sexu.
Držím Vám palce.
S úctou
Administrátor webu www.milovani.cz