Tantra není o vzrušení nebo sexu. Tantra je především filosofie, která může být cestou osobního poznání a rozvoje. Není to však cesta snadná a poznáte na ní nejen radost, ale i bolest. Tantra je učení zaznamenané v textech, a pro nás všechny je důležité je to, že tyto texty přežily čas, a že se dostaly až k nám, ve chvíli kdy lidstvo potřebuje účinné metody vnitřní transformace a duchovní záchrany. Mohli bychom zkrátka říci, že důležitost tantrických spisů spočívá v tom, že jsou to opravdové učebnice duchovní praxe, protože, jak je známo, hlavním problémem je dnes praktické uskutečňování náboženské pravdy bez ohledu na to, o jaké náboženství se jedná.
"Tantra je jako horská dráha. Z ní se nevystupuje za jízdy!"
(John Hawken)
Slovo tantra znamená systém (starším významem je tkanina, osnova), což evokuje přítomnost dvou kosmických principů, mužského a ženského, které na sebe neustále vzájemně působí, tvoří a propojují celé stvoření člověka.
Tantrické spisy nebyly koncipovány určitou osobou, ale velcí mudrci, avataři Boží, je vnímali skrze vize, které pak zjevovali lidstvu. Každé takové spisy jsou charakteristické pro určitou epochu. Mnoho textů se zabývá téměř výlučně mystickou erotikou a takto se stávají opravdovými sexuologickými pojednáními, díky kterým je dnes tantra sice známá na Západě, ale často naprosto chybně vykládána.
Tantra jóga "nedovoluje" muži ejakulovat. Jogíni se pomocí speciálních cviků a prostředků učí ovládat svěrače a svaly tak, aby ejakulaci zabránili. Jedná se o formu sexuálního umění, kdy se těmito prostředky chrání životní energie v sanskrtu označovaná jako prána a v taoistické józe jako čchi.
Typickým symbolem tantrismu je šesticípá hvězda, v západní kultuře více známá z judaismu jako tzv. "Davidova hvězda". Tento znak má v tantrismu obdobný význam, jako čínský symbol Jin a jang. Rovnostranný trojúhelník hrotem nahoru △ představuje "Jang" - mužský princip, Šivu (znázorňuje penis v erekci), a rovnostranný trojúhelník hrotem dolů ▽ představuje Šakti, tedy ženský princip (znázorňuje ženský klín). Někdy se jako symbol mužského principu používá i pravotočivá svastika a jako symbol ženského principu levotočivá svastika.
Tantry jsou také konkrétní texty, většinou ve formě dialogů mezi Šivou a Šakti. V šivastických tantrách hovoří Šiva a Šakti mu naslouchá, v šaktických tantrách je tomu naopak.
Šiva (Devanágarí: शिव) je jedním z velmi důležitých hinduistických bohů. V konceptu Trimúrti je mu přidělena úloha ničitele vesmíru (který předtím Brahma stvořil a Višnu udržoval).
Šivovými atributy jsou:
Nejčastěji bývá Šiva zobrazován jako meditující jógin. Sedí s překříženýma nohama a někdy jednou rukou posouvá kuličky na růženci (mále). Spojuje se v něm divokost přírody spolu s klidnou myslí. Šivovo spojení s divokou přírodou také vyjadřuje jedno z jeho jmen, Pašupati (Pán zvířat).
Velice známou formou Šivy je Natarádža, král tance. Šiva je zobrazován při ladném tanci, který má podle některých interpretací ničit svět. Jiné školy zase soudí, že Šivův tanec představuje celý projevený svět (jeho neustálé změny, vznikání a zanikání, atp.). Rozmanitost světa je způsobena zdáním, podle šivaistů je ve skutečnosti Šiva vším.
Dalším oblíbeným způsobem zobrazování Šivy je tzv. Šiva lingam. V této podobě je Šiva zastoupen pouze symbolickým falem představujícím Šivovu plodivou sílu.
Tak jako Višnu má i Šiva velké množství příznivců (tzv. šivaisté), kteří ho považují za nejvyšší a nejmocnější božstvo. Jeho chrámy se nacházejí po celé Indii a není možné určit přesné geografické rozšíření jeho kultu (snad je o něco oblíbenější na jihu Indie).
Šaktismus (v sanskrtu शाक्तं, śāktaṃ) je tradice hinduismu zaměřená na uctívání Šakti či Déví coby absolutní síly. Spolu se šivaismem a višnuismem patří ke třem hlavním proudům moderního hinduismu.
Stoupenci šaktismu, označovaní jako šáktové či šaktisté,považují Déví za nejvyšší brahma, věčné absolutno udržující celý vesmír. Všechny další projevy božství, ať už mužské či ženské, jsou jen dalšími projevy jediné Déví. V detailech náboženské filosofie i praxe se šaktismus podobá šivaismu, avšak šaktisté se primárně zaměřují na uctívání šakti coby dynamického a ženského aspektu nejvyššího božství. V menší míře je šaktisty uctíván i Šiva, avšak hraje roli jen pomocného božstva.
Kořeny šaktismu sahají k nejstarším známým výskytům bohyně v období indického paleolitu před více jak 22 000 lety. Během harappského období došlo k propracování kultu, v době véd šaktismus částečně ustoupil do pozadí, aby v klasickém období sanskrtské tradice zažil znovuoživení a masivní rozšíření. Někteří badatelé dokonce přirovnávají dějiny hinduistické tradice k znovuoživování ženskosti. Šaktismus v průběhu svých dějin inspiroval mnoho významných prací sanskrtské literatury i hinduistické filozofie. Je rozšířen prakticky po celém Indickém subkontinentu, v tantrické i netantrické podobě. I přes různorodost šaktismu v jednotlivých oblastech se dají rozpoznat dva hlavní proudy šaktické tradice a to šríkula (rodina Šrí), která je rozšířena zejména v jižní Indii a kálíkula (rodina Kálí), jejíž rozšíření připadá zejména na sever a východ Indie.
Poznámka: významově převzato z http://cs.wikipedia.org/wiki/Tantra.
Téma pokračuje článkem "Tantra - vysvětlení základních pojmů".
(AK)(Z)(L)