Volné pokračování článku "Vztahy mezi lidmi".
Termín "ghosting" je relativně nový pojem. Vyslovuje se "goustink". V dnešní době to je, především mladými lidmi, používaný způsob pro ukončení vzájemné komunikace nebo ukončení vztahu. Možná ho pod tímto názvem neznáte, ale až si přečtete jak se v praxi používá, nejspíš se vám vybaví, že to není zase až tak nic nového...
Označuje se tak situace, kdy bez jakéhokoliv vysvětlení přítel nebo blízký člověk přestane reagovat na jakékoli Vaše snahy o kontakt... Jinak řečeno - partner nebo partnerka znenadání a bez jakéhokoli vysvětlení s Vámi přeruší veškerý kontakt ... a stane se tak po nějaké době komunikačního ticha partnerem bývalým... Někdo tomu říká "vyšumět ze života"... Ať už tomu budete říkat jak chcete, není to nic, co by se dalo považovat za čestný způsob ukončení vztahu.
Nejsou to rozhodně klasické "kopačky", kdy se dovíte, že se vztahem je konec. Klasické "kopačky" jsou oproti "ghostingu" čestnou formou ukončení vztahu.
To, že váš partner, partnerka nebo kamarád či kamarádka, přestane reagovat na maily, neodpovídá na SMS zprávy, telefonáty, zablokuje si vás v přátelích nebo se Vám začne cíleně vyhýbat se může stát i Vám. V dnešní době se totiž tato forma rozchodu nebo spíše ukončení vztahu mnohým lidem zdá snadnější, než říct to z očí do očí... Prostě z Vašeho života "zmizí jako duch". Od toho "zmizí jako duch" se také této formě rozchodu říká "ghosting".
Ghosting se v dnešní době stává běžnou formou formou rozchodu i mezi přáteli! "Kopačky přes SMS" nebo "kopačky po telefonu" jsou častou formou ukončení partnerského nebo přátelského vztahu. Více často tak reagují ženy, ale takovouto nečestnou formu ukončení vztahu je ochotna realizovat skoro čtvrtina všech mužů, kteří se pro rozchod rozhodli. Samozřejmě se bavíme o mužích "vyspělých zemí"...
"Ghosting" je považováný za pasivně-agresivní formu psychického nebo emočního týrání partnera nebo partnerky.
Čím déle s s přítelem nebo přítelkyní "chodíte", tím to více bolí. Okamžik, kdy je "konec" se někdy těžko pozná. Mnohdy ani nemusíte chápat, že ta poslední zpráva znamená definitivní konec vztahu. Ne každý ten konec totiž jasně a srozumitelně vyjádří nebo napíše. To, že se pak odmlčí si mnozí vysvětlují i tak, že se mohlo něco stát, něco strašného, hrozného, tragického,... protože proč jinak by se už neozval(la)... Nejhorší pak je, že pomoc nebo radu Vám často neposkytnou ani jeho (její) nejbližší, kteří také raději mlží a jasnou informaci nepodají... Těžko se pak smiřuje s myšlenkou, že by něco podobného mohlo potkat i Vás....
Ukončit vztah takovýmto způsobem je pro člověka, který to nečekal přímo šokem. Je to si nejhorší způsob, jak vztah ukončit i proto, že nevyřešené problémy to stejně nevyřeší a nezodpovězené otázky zůstanou nezodpovězeny. Často se pak člověk, který byl takovouto formou odmítnutý ani nedoví, proč se tak stalo. To na jeho psychice zanechá závažné zraněním které jednak podkopává důvěru v lidi a vztahy s nimi, ale také vytváří psychické stavy nepochopení, beznaděje, bezmoci nebo až pocity zrady a nenávisti.
Ten, kdo tuto formu rozchodu zvolil si nejspíš myslí, že je to tak nejlepší. Za takovýmto jednáním je většinou skrytý strach z přímého sdělení faktu rozchodu a z toho, že by dotyčný chtěl o něm diskutovat, že by vyčítal, prosil, chtěl by, aby vše zůstalo při starém... Mnozí se vymlouvají na to, že mají strach z hněvu nebo nenávistných projevů... Také je znát zvýšená obava z vlastních emocí a z toho, že nakonec by k rozchodu nedošlo, protože by se nechal(-la) ukecat...
Problém "ghostingu" je v tom, že takovéto jednání problémy nevyřeší, jen je odsune... s očekáváním, že se vyřeší časem samy... nebo že je vlastně jedno, zda se vyřeší nebo ne...
Pro toho, kdo takovouto formu ukončení vztahu zvolil to však může vést k vytvoření představy, že takto je možné řešit i jiné, nejen vztahové problémy. S pocitem viny se možná časem nějak vyrovná, možná časem otupí a už ho podobné pocity ani nijak nedojmou. To, co zůstane je model vyhýbání se nepříjemným situacím bez jejich vyřešení tím, že je prostě neřeší, že od nich odejdou bez vysvětlení... To podvědomě navozuje řadu úzkostných stavů, které se postupně podílí na pozvolné degradaci osobnosti a na ztrátě sebevědomí. Takovíto lidé si časem přestávají vážit sami sebe nebo se z nich naopak stávají naprostí sobci. Podobně lhostejně pak řeší i jiné životní situace a pro své okolí se mnohdy stávají obtížně pochopitelní. Žít s člověkem který problémy neřeší, ale odsouvá a přehlíží je pak velmi obtížný a mnohdy až tragický.
Rozchod přitom nemusí být žádnou tragedií. Může bolet, ale neměl by traumatizovat už jen formou, jak k němu došlo. Ta forma může nakonec bolet víc, než samotný fakt rozchodu. Konec vztahu může přinášet emoce, nepříjemné pocity, lítost nebo i projevy křivdy. Pokud jsou spojeny se samotným obsahem sdělení, pak se s nimi dá vyrovnat. Pokud se však pojí s takto lhostejnou formou rozchodu, mohou přerůst až do podoby beznaděje vzteku nebo nenávisti.
Je potřeba najít odvahu si i nepříjemné otázky vyříkat z očí do očí. Lidé, kteří to nedokáží v období navazování nebo ukončování vztahu, budou mít se vzájemnou komunikací problémy i v partnerství nebo manželství. Jenže pak už to budou problémy, které "vymazání z telefonu nebo adresáře" nevyřeší...
Tato forma s netýká jen období počátků vztahu, kdy po několika málo rande se vztah někdo rozhodne takto ukončit. Bohužel se tato forma ukončení někdy lidem přihodí i po několika letech vztahu a to jak partnerského, tak i mileneckého. Věřte tomu, že pocity lidí jsou stejné jak u partnerských vztahů, tak i u mileneckých, spojených často s očekáváním toho, že z dlouhodobého mileneckého vztahu nakonec bude něco víc...
"Ghosting" se může týkat i vztahů partnerských nebo manželských ve kterých jsou podstatné závazky, kterými jsou nejčastěji i děti. V mnoha románech nebo životních příbězích se popisují situace, kdy si tatínek nebo maminka odešli a už se nikdy nevrátili. Prostě zmizeli ze života rodiny a už se nevrátili. Přitom se jim nic závažného nestalo, jen prostě odešli a už se nevrátili... Tento zbabělý způsob by se dal snad ještě tolerovat u nezadaných lidí nebo u lidí bez závazků vůči rodině. Jak ho však chcete ospravedlnit v situaci, kdy rodič odejde od svých dětí...???!!!. Podobný zážitek se může (se stává) traumatem na celý život.
Jak to řešit?
Na tuto otázku se nedá odpovědět v situací, kdy se rozchod touto formou týká rodin s dětmi. Tam se asi nedá poradit nic obecného. Pokusím se však vyjádřit názor na vztahy, které patří mety ty, kdy spolu lidé chodí. Nejedná se však o nic tak výjimečného. I dříve se otec nebo matka ráno vydali do práce nebo za nákupy... a od té doby se po nich "slehla zem"...
Když pochopíte, že se nic tragického nestalo a že odmlčení se znamená konec vztahu, nesnažte se dotyčného vyhledávat a prosit se. Pokud si myslíte že si to musíte vyříkat "z očí do očí", pak si uvědomte, že takto to vnímáte jen Vy. Budete se s novou situací muset dokázat vyrovnat sami. Neustálé pokusy o kontakt a žadonění o vysvětlení nikam nevedou. Jediné, co se může stát je to, že Vás okolí zařadí do kategorie "stíhačka" nebo, a to by bylo ještě horší, že Vás nařknou z obtěžování... Je to těžká rada, ale jediné, co pomáhá a co toho druhého může dovést k zamyšlení je to, že buďte nad věcí. Alespoň navenek...
Láska je malá epizoda v životě muže, ale celá historie v životě ženy.
(Germaine de Staël)Není možné zapomenou na člověka, kterého opravdu milujeme.
(Neznámý autor)