Hlavní téma: "Sexuální chování a vztahy".
Volné pokračování článků "Vztahy mezi lidmi"
Někdy se takovým chlapcům nebo i mužům hanlivě říká "mamánek", "mamínek" - "maminčin mazánek". Poznáte je snadno - nemají zájem se osamostatnit a vesele využívají rodičovské péče i v době, kdy už jsou schopni se o sebe starat sami a osamostatnit se. Někteří dokonce matce říkají "mamá"... Nejedná přímo o mladé muže, kteří ještě studují. Především se jedná o mladé muže, kteří svoji životní etapu spojenou se studiem ukončili, ale do života se jim moc nechce. Stále žijí s rodiči a většinou jsou silně citově vázáni na matku. mnohdy je i obráceně, že matka je až nezdravě citově vázána na syna a snaží se ho za každou cenu udržet ve svém vlivu a hlavně doma. Těmto mladým mužům náramně vyhovuje matčin servis, který mu ochotně poskytuje. Nemusí se doma o nic starat, mají navařeno, maminka uklidí i vypere...
Bydlení u rodičů by se dalo pochopit. Ekonomická situace mladých lidí jim většinou nedovoluje vlastní bydlení nebo podnájem. bydlet s kamarády taky nemusí být nejlepší začátek samostatného života. Proto se bydlení u rodičů rozhodně nedá odsuzovat. Pokud se mladý muž snaží najít dobrou práci, má zájem o svůj odborný růst a přitom žije společenským životem se svými vrstevníky, proč ne. Dokud byl doma jako student, musel se přizpůsobovat autoritě rodičů. To samozřejmě platí i poté, co u rodičů zůstává a pracuje. Mnoho domácností je připraveno na vícegenerační bydlení. Především tam, kde rodina žije v samostatné domě ve městě nebo na vesnici. Mladý muž, který pomáhá rodičům s údržbou bytu a žije samostatným životem je přínosem pro všechny, pro rodiče, sourozence i pro sebe. Ušetřené peníze za bydlení a možná i stravu může šetřit jako základ pro samostatný život. Mnoho mladých mužů takto uvažuje a nedá se tomu nic vytknout.
Jenže mamínkové hlavní prioritu bydlení u rodičů nevidí v možnosti zajistit se na samostatný život, ale především jim vyhovuje to, že takový život je jednodušší a pohodlný.
Nedá se paušalizovat, ale většina mamánků (mamínků) necítí potřebu podílet se nějak výrazně na chodu domácnosti. Vyhovuje jim stav který je a netouží po změně. Žijí si podle sebe a vyžadují komfort, který jim bydlení u rodičů může poskytnout. Vždyť to šlo dříve, tak co by to nešlo i nadále... Často se tento problém týká mladých mužů ve věku 23-35 let. Není jich zrovna málo. Odhaduje se, že v tomto věku dnes žije u rodičů až 25% mladých mužů. Mladé ženy a dívky ve stejném věku jsou na tom podstatně lépe. Je jich zhruba 3x méně.
Dříve to bylo jednodušší. Po vyučení nebo střední škole šli mladí muži na vojenskou základní službu. vysokoškoláci na jeden rok a ostatní na dva. Většina chlapců to považovala za samozřejmost a této službě se nevyhýbala. Někteří (i někteří budoucí ministři obrany) si dokázali zajistit modrou knížku, která byla určena jen mladým mužům, kteří základní vojenské služby nebyli schopni ze zdravotních důvodů. Většina mladých mužů se ta "nuceně" musela od rodičů odloučit a to do prostředí, které je rychle donutilo osamostatnit se. Navíc základní vojenská služby byla relativně dlouhá a tak bylo dostatek času na to, aby mladý muž dospěl a vrátil se domů už jako někdo tak trochu jiný. Rozhodně nevolám po návratu základní vojenské služby ani žádné jiné formy "obrany" státu. Ale tak probíhal proces dospění dříve. Maminčiných mazánků rozhodně nebylo tolik, kolik jich je dnes.
V dnešní době výrazně chybí oddělení dětského věku od dospělého. Mnoho mladých mužů si ani neuvědomuje, že dospět v muže neznamená zestárnout jako chlapec, o kterého se rodiče musí stále starat.
Problém je logicky i na straně matek. Když šel mladý hoch na vojnu, leckterá to obrečela. Zvykla si však a překonala své mateřské pudy a obavy o něj. Když se pak z vojenské služby vrátil, byl to stále její syn, ale vnímala ho už jako mladého muže. A onen mladý muž už ani nechtěl, aby ho vnímala jako chlapce. Dospěl a byl si toho vědomý.
Bohužel dnes tento přechod není tak zřetelný. Zvláště mladí hoši na studiích, kteří bydlí během studia doma u rodičů, vlastně ani nemají důvod se nějak výrazně osamostatnit. Nejedná se přitom o osamostatnění materiální, ale především osobnostní. Nikdy nepoznali jaké to je se o sebe muset starat. Lednička vždy plná, vypráno, vyžehleno, navařeno...
Studenti bydlící na internátech a kolejích, přece jen vyšší samostatnost museli získat. Brzy zjistili, že když si na večeři koupí dva rohlíky a 10 deka salámu, ráno není co snídat. Zjistili, jaké to je vyžít s kapesným, stipendiem, případně s vítanou podporou od babičky a dědečka. Mnozí si i během studia museli na své potřeby vydělat na brigádách nebo při vedlejší práci. Tyto zkušenosti jim alespoň částečně pomohly vyrovnat se s problémy samostatnějšího života mimo domácnost rodičů. Nedá se opět zobecňovat. I v této skupině relativně odloučených mladých mužů by se mamínci zcela jistě dali najít. Podobně jako ve skupině mladých mužů žijících u rodičů se zcela jistě najdou takoví, kteří péči rodičů nijak nezneužívají.
A jak jsou na tom matky mamánků? Když o někom řekneme že je mamánek, pak vedle něho musí být maminka, která takto svého syna vede. Ony matky většinou ví, že jejich převysoká péče o chlapce je nepřirozená nebo skoro patologická, ale mnohdy je k takovému chování nutí obava, že když mu nebudou podstrojovat, tak on odejde jinam a ony o něj přijdou. Nedokáží si svůj život bez syna vůbec představit. Často to jsou ženy, které mají jedináčka a jsou na něj nepřirozeně fixované. Přestože ví, že tak nepůjde navždy, nedokáží si představit, že by odešel.
NEsamostatní muži necítí potřebu z domova odejít a osamostatnit se. Mnozí jsou svým způsobem single muži a vůbec jim to nevadí. Žijí sice sami, bez partnerky, ale osamoceni nejsou a vyhovuje jim to. Sexuální příležitosti se občas najdou a tak je využívají především v podobě nevázaných vztahů. Přátelství s výhodami je pak jasná volba pro řešení "sexuální výpomoci" a případného naplnění povinností společenského života. Nehledají navázání vztahu, prostě si s jinou ženou vzájemně nabídnou to, co oba potřebují, a jdou dál. Mohou takto udržovat i dlouhodobý vztah, při kterém lidé mají pravidelný pohlavní život, ale žijí každý zvlášť. Nebo jim stačí sex bez milostného vztahu, náhodný, víceméně nezávazný. Příležitostný sex, příležitostný sexuální vztah se tak zdá být přijatelnější, než partnerský vztah a nedejbože manželství...
Z nesamostatného chlapce, který neměl po psychické stránce šanci dospět, se plynule stane nesamostatný mladý muž. Matka si možná i uvědomuje, že to není správná cesta, ale neumí se proti tomu postavit a mnohdy ani nechce. Jenže z jejího opečovávaného syna se s přibývajícím věkem stává muž zcela nebo jen obtížně použitelný pro samostatný život, manželství a rodinu.
Mnohdy se stává, že se matka více naváže na syna, jak na manžela. Z jejího pohledu je nejdůležitějším mužem v domácnosti její syn a manžel je jen jakýsi pomocník v její domácnosti. Takovýto vztah je naprosto patologický a bude zcela jistě velkým problémem pro vztahy mladého muže s jinými ženami.
Návyky získané ze života u rodičů nemohu zůstat bez následků na budoucí život s partnerkou. Mladí muži zvyklí na komfort, který měli doma si většinou představují, že v manželském vztahu nebo partnerském vztahu to pozitivní zůstane a navíc přibude volná možnost sexuálního vyžití. Pokud se mladý muž včas od maminky odstěhuje, je zde šance, že pod vlivem partnerky dospěje a své představy o zaslouženém komfortu opustí. Že začne postupně žít normální zodpovědný samostatný život, zajistí ženu a později i rodinu. Možná to nevyjde vždy, ale jistá šance tady je, jinak se ženy stane služka nebo opatrovnice. Pokud se takovémuto postavení ve své rodině včas postaví, je šance že muž pochopí, že zodpovědnost za rodinu je i na jeho straně.
Mnohem složitější je situace, kdy muž zůstane u maminky a žena se přistěhuje do společné domácnosti. V takovémto případě může být přerod z mamánka v manžela mnohem bolestivější. Manželka v této situaci nebojuje jen s návyky manžela, ale také s postavením jeho ženy ve srovnání s jeho maminkou. Mnohdy svůj boj vzdá a odejde. Tchyně v ní vidí sokyni která jí odloudila jejího dokonalého syna. Nekritická matka pak všechny problémy v manželství mladých automaticky svaluje na neschopnou snachu. Její syn je v jejích očích stále dokonalý, ale to snacha prostě není. Často je syn pod takovým tlakem maminky, že začne svou ženu vidět jejíma očima. Nemusí tak tomu být samozřejmě vždy, ale je to častým problémem soužití mladých s rodiči. Zvláště pak v případech, kdy matka nedokáže přijmout myšlenku, že její syn je už dospělý a měl by se podle toho i chovat. Tady je nejrozumnějším řešení odstěhovat se od rodičů, tedy hlavně od matky a začít žít svým vlastním životem dokud je to možné.
Poznámka:
Mnohé dcery by si zasloužily naprosto stejné hodnocení, jako nesamostatní synové. Jen se na ně "mamánek" tak úplně nehodí protože jsou ženského pohlaví... Jinak to ovšem může být dokonale stejné...
(AK)(Z)(L)