Hlavní téma: "Orální sex".
Volné pokračování článku "Některé ženy, ale i muži nemusí chtít orální sex".
Výchova dětí je jedním ze základních povinností rodičů a rodiny. Ne všechny děti však toto štěstí mají, některé děti žijí v neúplných rodinách, další v pěstounské péči nebo v dětském domově. Jsou však i děti, které žijí v rodinách, kde se "tatínkové" nebo i "maminky" střídají podle toho kdo je má zrovna v péči nebo podle toho, kdo s nimi zrovna žije v domácnosti. Přístup k výchově dětí tak rozhodně není u všech dětí stejný.
Je zřejmé, že pohled na sex a sexualitu do značné míry ovlivňuje výchova každého jedince. Základním předpokladem ovšem je, že vůbec nějaká taková výchova proběhne. Naprosto nevhodná je samozřejmě informace, že sex je jen pro plození dětí a že ho žena musí podstoupit proto, aby měla dítě. Podobně je tomu s informací, že masturbace je nesprávná, pohlavní orgány nečisté, že dotýkat se přirození je hříšné a myšlenky na tělo odvádí od správného života ... Takovouto výchovu velmi brzy nahradí "výchova ulice" a sledování pornografie. To přece rozumní rodiče snad nechtějí, ale přesto to někteří neřeší nebo je jim to jedno.
Představa, že se vše děti dozví ve škole je v mnoha případech naivní. Vždyť učitelky i učitelé jsou také rodiči a ctít od nich, aby poučili o všem, tedy i o orálním sexu třídu plnou dětí je opravdu mimo realitu. Už jen proto, že určitě by se v takové třídě našlo dítě, které "za tepla" bude informovat své rodič o tom, že paní učitelka je nějaká divná... Že taková pobouření matka nebo otec dokáží takovou výuku převrátit v poškozování výchovy dětí, si asi dokáže většina lidí snadno představit. Takový učitel by klidně nakonec mohl svoji práci ukončit s nálepkou uchyla.
Probudí Pepíček pozdě večer a jde na WC.
Jak tak prochází kolem ložnice rodičů, přes pootevřené dveře vidí maminku jak orálně uspokojuje tatínka .
Pepíček je z toho celý v šoku a vůbec to nechápe. Při návratu do pokojíčku si říká "a mě nadávají za to, že si cucám palec".
Těch omylů a nepravd může být mnoho. Většinou se sexuální výchova ani netýkají přímo orálního sexu, neboť zrovna orální sex není nejoblíbenějším tématem rozhovorů rodičů s dětmi. Jenže pro vytvoření negativního přístupu mladého člověka k lidské sexualitě, ale hlavně k jeho vlastnímu tělu někdy stačí poměrně málo. Zvláště když navíc mají ve svých rodičích silný negativní příklad. Nejde o to, že by své rodiče viděli při sexuální aktivitě, ale naprosto bezvýhradně převezmou jejich názor na to, co je a co už není v sexu správné. Potom se není možné podivovat tomu, že takováto dívka nebo chlapec si neumí představit, že by se jejich přirození mohl někdo dotýkat a už vůbec ne ústy. Vytvoří si názor, že pohlaví je nečisté a tento názor hluboko uloží do svého podvědomí. A představa, že by orálně uspokojovali partnera nebo partnerku, jim může připadat naprosto odporná.
Muži pak odmítají přiblížit se k ženskému pohlaví něčím jiným než penisem nebo maximálně tak ještě ještě prsty. Muži pak cunnilingus odmítají poskytovat a ženy přijímat. Podobně je to i s felací. Pokud ji však žena dělá s odporem, nebo muž s obavami přijímá, nemůže to ani jednomu z nich přinášet radost ani vzrušení.
Při nesprávných představách, komplexech a mindrácích pak změnit pohled na pohlavní orgány nebo sexuální techniky může být obtížné a mnohdy skoro neřešitelné. Pokud se sejdou partneři, kdy jeden chce a druhý ne, často se pak orální sex stává partnerským problémem.
Pokud je partner nebo partnerka k orálnímu sexu dotlačen, většinou se tváří, že nu to nic neříká, že ho to absolutně nezajímá, že to neumí a umět ani nechce... Proto má rozumná výchova a to včetně sexuálního poučení dětí, přímo zásadní význam pro budoucí pohled na sexuální chování každého z nás. Nemusí se přitom jednat o poučení, co je to orální sex a jak na něj.
Často by úplně stačilo dětem nevnucovat představy, že sex je nutné zlo a že sexuální aktivity jsou hříšné nebo nevhodné. Zbytek se mladí lidé bez vnucených zábran naučí sami.
Sedí tři důchodci na lavičce proti živnostenskému úřadu. Jdou kolem tři děvčata a jeden se ptá: „Kam jdete, holky?”
„Pro živnostenský list přece.”
Po hodině se vrací pouze dvě.
„Kde jste nechali tu třetí?” ptá se důchodce.
„Udusila se při ústních zkouškách.”
(AK)(Z)(L)(O)