(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Šiacu)
Šiacu (japonsky: 指圧, v anglickém přepise Shiatsu, v překladu tlak prsty) je japonská masážní technika, založená na východní léčebné tradici a západní fyziologii a psychologii. Šiacu pracuje s akupunkturními dráhami a body (jap. cubo) s cílem obnovit přirozený tok vitální energie (jap. ki), a tak nastolit energetickou rovnováhu v těle.
Šiacu má kořeny v tradiční japonské masážní technice nazývané Anma, která byla založena na tradiční čínské medicíně, jež přicházela do Japonska od šestého století. Anma začala upadat v období Edo (1603–1867), kdy ji praktikovali převážně slepí maséři a její léčebný aspekt se začal vytrácet. Obrození této metody znamenalo až vydání knihy Shiatsu Hō v roce 1919. Autor publikace Tenpaku Tamai studoval Anmu a další tradiční terapeutické metody a také západní anatomii, fyziologii a masážní techniky. Ve své práci tyto metody spojil a rozšířil je znovu o duchovní rozměr léčby. Ve zmíněné knize se také poprvé užívá termín „šiacu“.
Jedním z následovníků Tenpaku Tamaie byl Tokujiro Namikoshi (1905–2000), který v roce 1925 otevřel první kliniku šiacu a v roce 1940 první školu šiacu. V Japonsku se Tokujiro Namikoshi zasloužil o oficiální uznání stylu šiacu ministerstvem zdravotnictví (1957), ovšem za tímto účelem z něj odstranil většinu východních vlivů.
Další význačná osobnost je Shizuto Masunaga (1925–1981), který se jako psycholog zajímal i o duševní a duchovní rozměry terapie. Do šiacu vrátil aspekty tradiční východní léčby a svoji práci shrnul v knize Shiatsu (1974). Jeho styl je známý jako zen šiacu.
V druhé polovině dvacátého století vzniklo ještě několik směrů šiacu (viz kapitola o stylech), překotný rozvoj zažila tato metoda hlavně po roce 1980, když se dostala do USA a západní Evropy.
Šiacu obnovuje energetickou rovnováhu těla – energie je blokovaná nebo neproudí. Když se jí někde hromadí moc nebo k některým částem těla nemůže, vznikají blokády a působí např. duševní nerovnováhu. Západní medicína užívá pojem „psychosomatické poruchy“ či „civilizační choroby“.
Pomocí protahování, tlaku nebo dotyku uvádí šiacu do pohybu energii v akupunkturních drahách, a tím obnovuje energetickou rovnováhu těla. Šiacu užívá paletu technik – dynamické uvolňování napjatých partií i klidné užití tlaku k tonizaci prázdných míst v těle. Pracuje se prsty, dlaněmi, lokty, koleny nebo chodidly. Účinky šiacu jsou hluboce uvolňující a zároveň posilující.
Základní princip šiacu je jednoduchý – při šiacu terapeut pouze pomáhá masírovanému spojit se s léčivou schopností vlastního těla, a tak obnovit jeho zdraví. Tato práce ovlivňuje nejen fyzický stav, ale i emocionální a mentální stav ošetřovaného.
Ošetření obvykle probíhá na podložce na zemi, ošetřovaný je při masáži oblečený a nepoužívají se žádné oleje ani emulze. Samotné ošetření může trvat od 45 do 90 minut, často mu předchází krátký rozhovor; po ošetření následuje čas na odpočinek.
Šiacu je vhodné pro každého – i pro malé děti, těhotné ženy nebo starší lidi - pokud se klientovi přizpůsobí a pokud se přihlédne ke kontraindikacím (viz níže).
Prevence
Šiacu, podobně jako většina východních léčebných metod, klade důraz na prevenci. Základní myšlenkou je starat se o drobnější zdravotní nerovnováhy (například tělesné napětí ze stresu) dříve, než přerostou ve vážnou nemoc (například žaludeční vřed).
Chronické potíže neznámého původu
Klienti často vyhledávají šiacu, cítí-li se nepříjemně a západní medicína nediagnostikuje žádné konkrétní onemocnění. Příkladem takových stavů jsou dlouhodobé bolesti hlavy, zad nebo kloubů, chronická únava, nespavost, menstruační potíže nebo problémy s trávením.
Psychika a rozvoj osobnosti
Ve východní léčebné tradici tvoří fyzické tělo, mysl a duch jeden celek. Obnovováním energetické rovnováhy ovlivňuje šiacu nejen fyzický, ale i mentální a emocionální stav klienta. Šiacu tak pomáhá i při psychických potížích, případně se může stát nástrojem k všestrannému rozvoji osobnosti.
Fyzická zranění
Šiacu se jako kombinace fyzické manipulace a práce s energií hodí k rehabilitaci následků po úrazech pohybového aparátu nebo následků po cévních příhodách.
Těhotenství
Šiacu se nedoporučuje v první třetině těhotenství (viz kontraindikace). V následujících měsících může například ulevit nastávající matce od těhotenské nevolnosti, bolesti bederní páteře nebo hlavy, případně pomoci s navázáním lepšího vztahu s plodem. V každém případě jsou během těhotenství kontraindikovány některé akupunkturní body.
Šiacu je obecně kontraindikováno v následujících případech:
Dále by ošetření neměl podstupovat klient s plným žaludkem (krátce po jídle) ani osoba pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek.
Během druhé poloviny dvacátého století z původního Namikoshiho stylu odvodili následovníci několik odlišných škol šiacu.
uvolňuje a začíná vnímat sám sebe. Základním principem zen šiacu je vyrovnávání momentální prázdnoty a plnosti. Zakladatel stylu psycholog Šizuto Masunága se zajímal o psychologické, emocionální a duchovní aspekty energetické nerovnováhy, věnoval výraznou pozornost akupunkturním drahám (meridiánům) a objevil prodloužení klasických akupunkturních drah.
V posledních letech vznikají i směry rozšiřující šiacu o další aspekty. Například Shintai klade důraz na přední a zadní dráhu, Watsu je šiacu ve vodě a Tantsu přidává prvky tantry.
V Japonsku je šiacu státem uznáno jako oficiální a samostatná léčebná metoda. Praktik šiacu v Japonsku musí mít osvědčení ministerstva zdravotnictví a k tomu musí absolvovat tříleté vzdělávání v rozsahu 2200 hodin na univerzitě, která je akreditována ministerstvem.
Každá země dává šiacu jiný právní status a má jiný způsob akreditování praktiků, který se často váže k masérskému osvědčení nebo se s ním překrývá, což není optimální stav, protože šiacu je mnohem obsáhlejší disciplína než klasická masáž.
Snaha o právní uznání šiacu a standardizaci učebních osnov probíhá hlavně v USA, Kanadě a zemích EU. V Americe se na tomto procesu podílí profesní organizace American Organization for Bodywork Therapies of Asia (AOBTA), v Evropě Evropská Federace Shiatsu (European Shiatsu Federation – ESF).
Pro praktikování šiacu je třeba znalostí z tradiční čínské medicíny (základní teorie, akupunkturní dráhy a body a mechanizmy nemoci a jejího odstranění), západní medicíny (anatomie, fyziologie, psychologie a patologie) a také masážní zručnosti.
Vzhledem k právnímu vakuu, ve kterém se šiacu v ČR nachází (šiacu je považováno zákonem za rozšíření klasické masáže, i když je ve skutečnosti samostatnou a mnohem obsáhlejší disciplínou), nejsou osnovy škol šiacu jednotné – některé školy se dají dokončit během dvou víkendů, jiné trvají tři roky a zahrnují stovky hodin výuky a praxe. Úroveň terapeuta je odpovídající. Pokud si budete vybírat školu nebo svého terapeuta, vezměte tuto informaci v úvahu.
Seznam českých škol šiacu (abecedně):