Hlavní téma: "Lymfatické masáže".
Lymfatický systém je nedílnou součástí imunitního systému člověka. Je to vlastně "přirozený odpadní systém" v lidském organismu, který odstraňuje jedovaté odpady, které vznikají při funkci organismu, nebo do něj vnikají z vnějšího, ekologicky zatíženého prostředí vzduchem a potravinami.
Lymfatický oběh se velmi podobá oběhu krevnímu, je však mnohonásobně jemnější. Jeho součástí jsou lymfatické cesty, mízní uzliny a z funkce vnitřních orgánů, hlavně střevo a slezina.
Je-li organismus přetížen, toxické látky se v něm hromadí. Pokud lymfatický systém dobře nefunguje, dochází v podkoží k hromadění vody, tuku a odpadních látek. Zatížení lymfatického systému se většinou nejprve projevuje nenápadnou únavou nohou, později celého těla, otékáním kotníků, lítek, stehen a nakonec i otoky v břišní krajině. Tyto příznaky jsou často přisuzovány otylosti a sklonu k infekčním nemocem z oslabení imunitního systému. Odpadní látky se ukládají do mezibuněčného systému, ledviny je obtížně filtrují, tělo se postupně zavodňuje a poznenáhlu vzniká lymfatický otok. Podobně vzniká i celulitida, kdy dochází k nepříjemnému nárůstu objemu určitých partií (především na stehnech a hýždích) a k otokům. Ve vyšších stádiích je už pak návrat k normálnímu stavu nemožný.
Ideální je, když tento stav vůbec nenastane. Proto je velice důležitá prevence. Jednou ze základních podmínek na cestě za lepším tělem je posílit lymfatický systém jako čističku našeho organismu. Manuální lymfodrenáž je tedy důležitá především z hlediska prevence vzniku lymfatických otoků, při detoxikaci těla, podpoře imunitního systému a dobře působí při problémech s celulitidou.
MÍZNÍ (LYMFATICKÁ) SOUSTAVA
Zjednodušeně:
Lymfatický systém a krevní oběh, jsou dva tekutinové oběhové systémy, které existují vedle sebe. Na rozdíl od krevního systému nemá lymfatický systém svůj hnací mechanismus, jakým je pro krevní oběh srdce.
Tekutina - lymfa - se pohybuje v lymfatických cévách a kapilárách pomocí stahování kosterních svalů.
Lymfatické cévy jsou ve většině orgánu těla a slouží k odvodu odpadních látek, které při nahromadění vyvolávají otoky.
Lymfa se filtruje v lymfatických uzlinách, kde probíhá řada imunitních reakcí, tvorba protilátek a likvidace choroboplodných zárodků, toxinů a mrtvých bakterii.
Odborněji:
Tvoří jednostrannou dráhu z mezibuněčných prostor do krve. Slepé výběžky mízních vlásečnic (stěnu tvoří jedna vrstva endotelových buněk) se spojují v mízní cévy (mízovody), které mají chlopně a ve stěnách buňky hladkého svalstva. V průběhu mízních cév se nachází mízní uzliny. Cévy se spojují v mízní kmeny a nakonec žíly v dolní části krku. Napojují se na cévní soustavu v místě spojení hrdelnice a podklíčkové tepny. Stěny mízních cév jsou prostupné pro všechny látky z mezibuněčných prostor. Největší cévou je hrudní mízní kmen (mízovod), který odvádí lymfu z dolní a levé poloviny těla (bederní a střevní mízovod, levá plíce, levá horní končetina, levostranný kmen hrdelní). Pravostranný mízní kmen vede lymfu z pravé poloviny hlavy, krku, pravé horní končetiny a pravé plíce.
Míza (lymfa) - čirá, mírně zakalená tekutina vznikající z tkáňového moku a odváděná do krve. Podobá se krevní plazmě, má stejně solí, ale méně bílkovin. Neobsahuje krvinky, pouze lymfocyty. Odvádí z tkání metabolity. Denně se jí vytvoří 2-3 litry. Objem tkáňového moku a lymfy je 10,5 l.
Funkce mízy:
- odvádí přebytek tkáňového moku jako mízu do krve (za 24 hod se vytvoří 2,5-3 l mízy - poruchy vedou k otokům)
- odvádí tuky především triacylglyceroly jako kapénky z trávicí soustavy do horní duté žíly
- obrana organizmu - v uzlinách se hromadí lymfocyty a makrofágy (zadržují prach, mikroorganismy, buňky, části buněk), při infekci nastává v uzlinách zánět a uzliny se zvětšují, při rakovině se zde zachycují rakovinné buňky ze vzdálených míst (metastáze)
Mízní uzliny (nodi lymphatici)
Velké 1,0-2,5 mm. Na povrchu je vazivová blána a uvnitř trámčina. Prostory v trámčině jsou vyplněny lymfocyty. Vyskytují se jednotlivě i ve skupinách. Nejvíce mízních uzlin je za boltcem, po celé délce krkavic, v dolní čelisti, v podpaždí, v tříslech a okolo trávicí soustavy. Uzliny filtrují mízu a zadržuje cizorodé částice. Hrají důležitou úlohu v imunitních reakcích.
Brzlík (thymus)
Uložen za hrudní kosti. S postupem věku se mění ve vazivo. Okolo 50 let stáří váží už jen 2 g. Dozrávají zde B-lymfocyty.
Slezina (lien)
Uložena v levé části dutiny břišní pod bránicí (za žaludkem u páteře). Je 12-20 cm dlouhá, 4 cm široká tvaru kávového zrna. Při delším běhu cítíme slezinu při píchání v boku Na povrchu je vazivové pouzdro vybíhající dovnitř jako trámčina vyplněna tmavě červenou dření (pulpa) z červených krvinek a bílou dření (lymfatická tkáň). Slezinová tepna se po vstupu do sleziny větví a ve dřeni vytváří prostory vystlané endotelem (sinusy). Endotelové buňky mají schopnost fagocytózy. Ve slezině vznikají lymfocyty a monocyty, které po přeměně na makrofágy odbourávají 90 % zanikajících červených krvinek. Proto se při onemocněních doprovázených rozpadem krvinek slezina zvětšuje. Slezina je také zásobárnou až 0,75 l krve.