Volné pokračování článků "Vztahy mezi lidmi", "Sexuální chování a vztahy" a "Manželství nebo partnerství bez sexu".
Dlouhodobý vztah bez sexu je problémem především pro toho partnera, kterému tato situace nevyhovuje. Na tom není nic divného. Divné je, že se partneři do takovéhoto vzájemného vztahu vůbec dostali. Otázkou je "proč se do něj vůbec dostali" a "jak se to mohlo stát". Další, nejvýznamnější a pro vztah zásadní je otázka "jak dál". A na tuto otázku je potřeba hledat odpověď.
Nikdy se nedá dopředu odhadnout, jak se vztah dvou lidí bude vyvíjet. Rozhodně se to nedá odhadnout ani z toho, jak se k sobě partneři chovají v období "předmanželského sexu". Dost lidí má názor, že musí toho druhého "vyzkoušet", aby měli jasno v tom, zda si v sexu budou vyhovovat. Pokud tak uvažují a spoléhají na "první dojem", mohou se zklamat. Nikdo vám nedokáže zaručit, zda za rok, dva nebo za deset let se situace radikálně nezmění a vy se budete divit, kde je to sexuální tornádo, se kterým jste svůj sexuální život kdysi prožívali naplno... To platí však i opačně!!! Může se stát, že za pár let to budete vy, kdo na sex tak nějak pozapomene...
Sexuální problémy sice nejsou jediné problémy, které partnerský nebo manželský život přináší, ale zato mají opravdu velký dopad na klidný a vyrovnaný vztah v případech, kdy se nůžky sexuální potřeby začnou výrazně otevírat.
Často už na počátku vztahu mohou nastávat situace, kdy sex ve vztahu moc častý zrovna není. Většinou se však jedná o období, kdy partneři ještě spolu nebydlí a tak je sex možný jen tehdy, když jsou k němu podmínky. Protože podmínky pro sex nemusí být ideální a rozhodně neumožňují intimní setkání každý den, nemusí si ani jeden z partnerů uvědomovat, že jeho sexuální potřeba není tak silná, jako u toho druhého. Na sex jednou, dvakrát za týden se těší a "stíhají"... Kromě sexu oba ještě nemají žádné zvláštní společné povinnosti a tak proč ne...
Jinak je tomu ve chvílích, kdy začnou žít ve společné domácnosti. Najednou sex může být každý den a to může být problém. Často se stává, že pohlavní styk je pak na programu méně často, než byl v době, když k němu neměli podmínky. Najednou se stane to, že se jeden z partnerů musí o milování toho druhého skoro doprošovat a někdy i neúspěšně. Společné bydlení může odhalit, že ON nebo ONA sex snad ani k životu nepotřebují. Většinou se to vyvíjí tak, že se intervaly mezi milováním nenápadně prodlužují... Ten aktivnější partner se zpočátku snaží, ale časem začne mít strach z odmítnutí... Pomalu, ale jistě, snahu začít nějakou sexuální nebo erotickou aktivitu raději vzdává.
Právě toto období může být dobou počátku odcizení, které vztah partnerů ještě více ohrozí. V lepším případě začnou žít jako přátelé, spolu, ale vedle sebe. Odcizení může přerůst ve stav, kdy partner s vyšší sexuální potřebou začne mít pocit, že už ho ten druhý (-há) snad už ani nepřitahuje. Sexuální potřeby řeší autoerotikou a občas přemýšlí o tom, zda právě po takovémto partnerském životě vůbec touží. Stále častěji se na mysl dere otázka, zda partner nebo partnerka má být přítel, přítelkyně nebo i milenec či milenka. Zda osobní vlastnosti, jakými je fyzická přitažlivost, zábavnost, spolehlivost, laskavost, pracovitost a další, které jsou lidmi zvenku ceněné a hodnocené, stačí na to, aby se jednalo o vztah na zbytek života. Lidé v okolí se rozplývají nad tím, jaký je hodný (-ná), jaké terno je mít zrovna takového partnera nebo partnerku.
Lidé, kteří se bojí zůstat sami nebo něco změnit se nakonec dostanou do psychického stavu, kdy na svoji sexuální potřebu rezignují. Prostě sex přestanou po tom druhém požadovat, a dokonce ho přestanou i očekávat. Nakonec se sami začnou vyhýbat situacím, kdy by k sexu mohlo dojít. Často jsou překvapeni sami sebou když zjistí, že sex už snad ani nechtějí.
Lidé, kteří takovýto vztah nechtějí, z něho nakonec odejdou. Často jejich rozhodnutí okolí nechápe a odsuzují ho. Takový to byl krásný pár a ona odešla (on odešel). Nemohou to pochopit. Nemohou, a většinou ani nepochopí. O tom, že důvodem byla ignorace sexuálních potřeb toho druhého, se většinou nemluví. Nečekejte ani moc velkou podporu ze strany příbuzných a známých. Otázky sexu jsou pro mnohé lidi tabu a o něčem takovém oni slyšet nechtějí... Na druhou stranu - jak vám mají pomoci? Lidé, kteří se rozhodnou ze vztahu, kdy ten druhý sex odmítá a vyhýbá se mu, odejít, musí počítat s tím, že pochopeni okolím nejspíš nebudou. Je otázkou, zda je vůbec vhodné zrovna o důvodu sexu jako důvodu rozchodu veřejně mluvit. Pokud je dopředu znám ten kladný a ten záporný hrdina, pak ani argument, že váš sexuální život byl na bodu mrazu pro vás nebude polehčující okolnost. Proto je snad lépe o tom ani nemluvit...
Problémem je, že lidé, kteří mají nízkou nebo velmi nízkou sexuální potřebu na to neupozorní ani dalšího, budoucího partnera nebo partnerku. Situace pak může po čase znovu opakovat... Není v takovýchto případech nijak výjimečné, že například v situaci, kdy je v sexu málo aktivní muž, jeho nová partnerka časem vyhledá tu bývalou a prosí ji o informaci, proč se vlastně rozešli, když všichni je hodnotili jako pár snů...
To byla varianta, kde jediným problémem ve vztahu by mohla být nízká a postupně slábnoucí potřeba sexu jednoho z partnerů. Problémem vyhýbání se sexu není automaticky spojen s tím, že jinak je ten druhý sbírka kladných hodnot. To byl jen příklad ideálního a jinak tolerantního páru. Většinou mají lidé své vlastní problémy a dá se předpokládat, že nejspíš nebudou dokonalí... rozhodně ne tak, jak, jak se mohou jevit navenek. Problémy se sexem mohou ještě více zvýraznit doposud přehlížené "nedokonalosti" v charakterových a osobnostních vlastnostech. Kombinace nezájmu o sex a problémů osobního nebo partnerského rázu pak může vztah dokonale narušit a časem i zničit. Pokud spolu i nadále lidé z nejrůznějších důvodů zůstanou, mohou spolu přežívat, ale už se nedá mluvit o plnohodnotném partnerském životě.
Na jedné straně odmítání nebo vyhýbání se sexu, na druhé stran rezignace na sex. Není to ideální řešení, ale spousta lidí tak žije!!!
Rezignace na sexuální potřeby v rámci vztahu však automaticky neznamená, že muž nebo žena rezignuje na svůj sexuální život a jeho potřeby. Kromě masturbace se logicky nabízí nevěra nebo různé další mimomanželské nebo mimo partnerské sexuální či vztahové aktivity. Pokud partneři nejsou manželé, dá se dokonce uvažovat o tom, že se ani nejedná o klasickou nevěru, ale o to, že jejich sexuální potřeby naplňuje jiný přítel nebo přítelkyně.
Samozřejmě to první, o co se musíte snažit, je spolu o problému komunikovat. Prostě se snažit zjisti důvod toho, co se stalo, proč najednou nebo pozvolna ten druhý o sex ztratil zájem. Základem vztahu je vzájemná komunikace a důvěra. Pokud však jeden z partnerů komunikovat nechce, je situace skoro neřešitelná.
V případech, kdy ten druhý zájem o sex nemá, nemusí často ani všechny kladné vlastnosti stačit na to, aby nedostatek sexuálního kontaktu vyrovnaly. Žena může být úžasná kuchařka, může uklízet od rána do večera, může být příjemná, pilná, pracovitá, poctivá, pěkná, ... ale když na sebe nenechá ani sáhnout, muž nemusí její kladné vlastnosti hodnotit jako 5P, ale soustředí se jen na to, že "na sebe nedá šáhnout"... Stejné je to s muži...
Zatím jsme vše řešili na úrovni partnerů nebo manželů, kdy se nejednalo o rodinu. Příchod dětí může přinést významnou změnu i do intimního života partnerů nebo manželů a přináší nové a často zdánlivě skoro nepřekonatelné problémy. Jsou-li děti, jedná se o něco daleko složitějšího a významnějšího, než "jen o sex". Jedná se o osud dětí, které za problémy rodičů nemohou. Hledat rozumné řešení by pak mělo být ne nutností, ale POVINNOSTÍ obou rodičů.
Lidská sexualita se nedá popsat v jednom článku. Stejně tak se nedají problémy se ztrátou sexuální přitažlivosti nebo sexuální potřeby vyřešit obecně.
Protože každý příběh je jiný a každá situace jedinečná, může mít problém více vysvětlení z různých pohledů. Proto by měl poradit někdo, kdo stojí mimo problém, někdo kdo není dopředu ovlivněn jednou nebo druhou stranou. Tím je psycholog nebo sexuolog, případně oba společně.
Bezpochyby je potřeba hledat cestu, jak tento vážný vztahový problém vyřešit. Ve vztahu rozhodně není snadné navodit takový stav, kdy oba partneři budou ve svých potřebách dokonale uspokojováni. To však nejde zajistit ani v jiných oblastech společného života. Psycholog nebo sexuolog musí váš problém tak trochu "zažít", "procítit ho" z zvenku a nezaujatě. Musí pochopit strach z odmítnutí jednoho partnera, ale i důvody odmítání toho druhého. Frustrace, strach, zlost, nenávist, rezignace další emoce jsou příčinou narušení vztahu a často vedou až k rozchodu nebo rozvodu parterů
Důvodů odmítání sexu může být velké množství. Vlastně značný rozsah oboru sexuologie se zabývá problémy se sexem... Odmítání sexu, nízká nebo nevyvážená sexuální potřeba partnerů patří mezi ně. Za pojmem "nezájem o sex" nemusí stát jen nízká sexuální potřeba toho, kdo odmítá. Může se jednat i o problém lidské psychiky, kdy se člověk například trestá za něco tím, že si nedopřeje to, co je mu příjemné. Může to však být i problém poznané skutečné sexuální orientace nebo následek strachu z intimity. Může se jednat o asexuála, který se už nechce přetvařovat, homosexuála nebo lesbu, kteří už nechtějí klamat sami sebe...
Mezi časté příčiny vyhýbání se sexu, o kterých je potřeba uvažovat, patří:
Rezignace na sex je řešení říkající, že sex už od partnera nebo partnerky nepožadujete a snad ani neočekáváte. Není to však řešení vašich sexuálních potřeb. Může se stát (a stává se to), že se najednou ve vás něco zlomí a vy prostě své sexuální potřeb začnete naplňovat jinde...
Proto doporučuji vyhledat odbornou pomoc dříve, než se dostanete do stádia, kdy na sex rezignujete. Není to řešení, je to jen útěk od reality. Na chvíli se to může jevit jako dobré řešení, nemusí to však být vhodné řešení pro zbytek života. Konzultace problému s psychologem nebo sexuologem je poté, co všechny pokusy o rozumnou domluvu v rámci partnerské komunikace selhaly, opravdu rozumným řešením. Pomůže oběma, nejen tomu partnerovi, který se cítí upozaděn ve vztahu.
(AK)(Z)(L)