Hlavní téma: "Sexuální chování a vztahy".
Volné pokračování článků "Sexuální potřeba" a "Proč se někteří lidé vyhýbají sexu?".
Dokud muž ženu miluje, hovoří s ní hlavně o ní; přestane-li ji milovat, hovoří s ní o sobě.
(Johann Wolfgang Goethe)
Často se uvádí, že sexuální vztah v manželství nebo partnerství má největší vliv stres nebo únava. Bude to sice často pravda, ale rozhodně to nejsou ty nejzásadnější vlivy, které stojí za narušením sexuálního vztahu mezi partnery. Stres a únava jsou samozřejmě přijatelné důvody, ale tak trochu mám pocit, že za právě za tyto důvody "hodné zvláštního zřetele" se často schovává i mnoho jiných, daleko závažnějších příčin.
Často není na vině ani tak nedostatek lásky, ale spíš změna životních priorit mladých lidí, později partnerů. Řadě z nich vyhovuje to, že mohou dlouho studovat a že se o ně dlouhodobě, celkem komfortně starají rodiče. Neplatí to samozřejmě vždy, ale značná část mladých lidí prostě studuje a užívá si toho, že mají na starost jen sami sebe...
Ten, kdo nemiluje, nemá vědět, že je milován.
(Epiktétos)
Dříve se období hned po studiu (u chlapců po vojně) spojovalo se založením rodiny. Tomu se značná část mladých lidí přizpůsobovala a budování rodiny a jejího zázemí považovali za další logický krok v jejich životě. Dnes už takto většina mladých lidí neuvažuje. Jejich představa je často taková, že musí "žít", užívat si, cestovat, milovat a jsou bytostně přesvědčení o tom, že "na to mají právo". Určitě na to právo mají! Problémem však je, že změna priorit od rodiny k nezávaznému životu do doby "dokud to půjde", může být později problémem. Chlapcům se do ženění nebo i závazného vztahu moc nechce, zakládat rodinu bez bezpečného materiálního zázemí je neláká a tak se věk, kdy se rozhodnou pro založení rodiny odkládá do pozdějších let. Podobné je to s dívkami. Dívky však mají omezení, které je dáno jejich biologickými hodinami, které jim omezují horní hranici věku, kdy se bezproblémově a později problémově mohou stát matkami. Zakládání rodiny se tak za poslední desetiletí odsunulo až na několikáté místo priorit, hned za budováním kariéry, získáním postavení, zajištěním nějakého majetku, důstojného bytu, auta a za cestování a "užívání si". Možná právě tato změna hodnot může být významným důvodem, proč se zkracuje období, kdy mladí lidé touží především po fyzickém kontaktu, milování, sexu... Prostě si toho už "dost užili" ještě před manžeslvím nebo partnerstvím,,,
Priority, které lidé upřednostnili před vzájemným vztahem a založením rodiny souvisí s jedním problémem - berou čas, energii, klid a navozují únavu, stres, přetížení, pracovní přetížení ... Je jasné, že vstupovat do manželství a zakládat rodinu se nedá bez zázemí. Jenže dokonalé zajištěné zázemí nemusí být předpokladem funkčního a naplněného manželství...
Pro řadu mladých lidí se dnes stává hlavní prioritou kariéra, postavení, dostatek peněz, moc nebo sláva. Nepřeháním. stačí se vhodně zeptat... Budování kariéry však představuje velkou fyzickou a především psychickou zátěž, které roztáčí další a další zvýraznění potřeb a cílů, které často s partnerským nebo manželským životem nemají nic společného. To platí jak pro muže, tak i pro ženy. Lidé si však na ten kolotoč umí zvyknout, jen ho však neumí tak jednoduše zpomalit nebo zastavit.
Ženy to snad mají i těžší, protože se musí umět a dokázat prosadit (zatím) ve světě mužů. V určitém okamžiku pracovního a osobního života pak nastává mezi partnery stav, kdy si především ženy uvědomují, že je nejvyšší čas založit rodinu. Často však toto rozhodnutí přichází dost pozdě a to už v době, kdy by rozumná žena měla naopak uvažovat o tom, že už je na mateřství skoro stará. Velmi dobře se rozvíjející se byznys s umělým oplodněním je toho dost přesvědčivým dokladem.
Nejde přitom jednoznačně prohlásit, kdy nastává ten věk, kdy by žena už o dětech neměla uvažovat. Je to naprosto individuální, ale je potřeba vzít do úvahy i to, že pokud chce žena dvě děti, bude na to potřebovat cca 4 roky, pokud tuto roli chce zvládnout bez přetížení. Znamená to, že věk pro založení rodiny u žen by se neměl moc přetahovat přes třicet let. Je to logické, ale řada žen, které budují svou kariéru si to nepřipouští... Muži jsou na tom lépe, ale i oni musí počítat s tím, že po třicítce už má řada mužů problémy s erekcí, i oplodněním ženy. Zatím to většinou nejsou problémy zásadní, ale každým rokem za touto magickou hranicí se jejich zdravotní stav obecně zhoršuje...Další stres, nesprávná životospráva a vypjatý životní styl moc zlepšení jejich sexuálního zdraví nenapomáhají...
Moje hodnocení je samozřejmě platné jen částečně. Jsem si plně vědom, že se nedá zobecňovat. Když se partneři kteří žijí vypjatým způsobem života rozhodnou pro manželství nebo partnerství, měli by tomuto cíli nově přizpůsobit i společný životní styl. Jenže právě to většina lidí neudělá nebo jen krátkodobě. Pokud se účel rodiny naplní a čekají dítě, je to změna, která se poměrně zásadně dotkne obou. Pokud na tuto změnu nejsou připraveni, nebo ji nechtějí akceptovat, je velmi pravděpodobné, že narazí na problémy. Často jsou to problémy s přechodným snížením příjmů po dobu mateřské a náklady na dítě a rozšířenou rodinu. Někteří pak velmi těžko nesou, že si nemohou z časových i finančních důvodů dovolit to, co dříve...
Také mateřství, především pro ženu, představuje velkou fyzickou a psychickou zátěž. Někdy už na sex opravdu nemá pomyšlení a muž právě toto ochlazení vztahu směrem k němu může vnímat jako újmu... Četnost sexuálních styků se sníží a některé páry pak mají problém se po narození dítěte vrátit k pravidelnému milování. Jedná se o poměrně často zmiňovaná mezník ve vztahu partnerů od kterého si pokles sexuální touhy u jednoho z nich povšimli. Mají pak pocit, že po narození dítěte už to nebylo ono. Nikdy si samozřejmě nebudou chtít připustit, že důvodem mohla být i "lenost" a dopad dalších vlivů, jako je například přehnané pracovní nasazení v zaměstnání, budování kariéry, stres, pohodlnost, lhostejnost... Prostě zhodnotí, že po narození dítěte už to nebylo ono...
(AK)(Z)(L)