Sexuální orientaceje někdy také označována jako sexuální zaměření, sexuální preference, erotické zaměření, erotická preference. Většinou označuje trvalé zaměření eroticko-sexuální náklonnosti k mužům, ženám či oběma pohlavím.
„Pokud je někdo gay a hledá Boha a má dobrou vůli, kdo jsem já, abych ho soudil?“
(Papež František (Jorge Mario Bergoglio), od 13. 3. 2013 zvolen papežem. Výrok z července 2013)
Pojem sexuální orientace se vztahuje též k sociálním reprezentacím - společensky uznávaným předpokladům a očekáváním a s ní spojeným sociálním identifikacím - k jaké skupině se dotyčná osoba počítá nebo je počítána.
Je pojímána jako
Sexuální orientace je definována jako charakteristika jednotlivce podobně jako biologické pohlaví, pohlavní identita nebo věk. Za obvyklé symptomy se však kromě vnitřních pocitů mnohdy považují i některé typy meziosobních vztahů nebo aktivit, v nichž se projevuje potřeba lásky, oddanosti, intimity, sexuální touhy nebo vzrušivosti atd. Zaměření se zpravidla projevuje celoživotní tendencí k citovým náklonnostem daného zaměření, intenzivnějším prožíváním nebo potřebou citově významných vztahů k osobám příslušného pohlaví (či např. věku), schopností se do nich zamilovat. Obvykle se projevují i vyšší genitální reaktivitou nebo touhou po fyzické blízkosti nebo orgasmických sexuálních aktivitách ve vztahu k nim.
Jedinec si svoji skutečnou sexuální orientaci nemusí nutně uvědomovat, zejména jde-li o menšinovou orientaci, anebo se nemusí chovat podle stereotypních očekávání společensky spjatých s jeho orientací. Takzvané sexuální chování, nebo sexuální abstinence souvisí se sexuální orientací jakožto vlastností či dispozicí spíše nepřímo, avšak některé teorie a diskursy definují sexuální orientaci právě sexuálním chováním.
U osob hypersexuálních nebo asexuálních lze sexuální orientaci obtížně definovat i diagnostikovat.
Za příznivých okolností bývá sexuální orientace spojena se schopností vytvářet plnohodnotný citový vztah s osobou nebo osobami, které orientace zahrnuje. Ten se může projevovat nejen v manželských či partnerských vztazích, ale i v přátelství nebo jiných typech vztahů, aniž by si člověk, který vztah prožívá, nutně musel uvědomovat jeho erotické souvislosti.
Egodystonie sexuality nebo její společenské nepřijetí v okolí, mohou za nepříznivých okolností vést k neurotizaci, asociálnímu způsobu života, vyčlenění se ze společnosti nebo až k sebevraždě. Toto nebezpečí hrozí především u menšinově zaměřených osob. Proces akceptace vlastní menšinové sexuální orientace je nazýván coming out.
Obecně jsou rozlišovány zejména sexuální orientace
V některých teoriích je za další orientaci považována bisexualita - náklonnost k osobám obou pohlaví. Jiné teorie předpokládají náklonnost k oběma pohlavím u většiny osob a za sexuální orientaci považují převahu jedné z těchto náklonností i tehdy, je-li opačná náklonnost jen o málo slabší. U většiny lidí je silnější heterosexuální orientace, mají tedy výlučně nebo převážně erotické zaměření na osoby opačného pohlaví.
V poslední době je zvažováno uznání další sexuální orientace a tou je asexualita. Tuto sexuální orientaci charakterizuje absence sexuální touhy nebo absence pocitu sexuální orientace, případně obojího současně. Někdy se o ní hovoří jako o sexuálním nezájmu. Nedá se však hovořit o tom, že by se jednalo o sexuální úchylku, nemoc nebo formu asketismu. Asexualitu nelze považovat za klasickou formu sexuální dysfunkce. Asexuální člověk nemá žádnou vyhrazenou sexuální orientaci nebo k nikomu není sexuálně přitahován.
Otázkou však je, zda bisexualita jako třetí a asexualita jako čtvrtá sexuální orientace vůbec existují. Vzhledem k tomu, že každý člověk je vždy více přitahován jedním pohlavím, je možné se bez pojmu "bisexualita" obejít, pokud se podaří zhodnotit, které pohlaví jedinec více preferuje. Podobně u pojmu "asexualita" je možné hovořit spíše o nezájmu o jakoukoli sexuální aktivitu u mužů a žen.
Za samostatné erotické či sexuální zaměření (orientaci) se někdy označuje i přítomnost nebo převaha jiných znaků nebo kritérií, jimiž se dlouhodobě řídí erotická náklonnost jedince. Bývá to například věk (nepiofilie, infantofilie, pedofilie, hebefilie čili korofilie, efebofilie, teleiofilie, gerontofilie). Sexuolog John Money pro různá zaměření podle věku používal souhrnné označení chronofilie. Další poruchou může být případné zaměření na zvířata - zoofilie.
V ještě širším významu se za erotickou (sexuální) preferenci (orientaci) někdy označuje i erotická preference určitých věcí či částí těla (fetišismus), situací nebo praktik. Mezinárodní klasifikace nemocí řadí tyto sexuální orientace mezi poruchy sexuální preference.
Logické by bylo, kdyby ke vztahu dvou lidí s jinou sexuální orientací vůbec nedošlo. V praxi se tak ale skutečně stává a důvodů proč se tak stane je více. Jedním z nich může být samozřejmě dojít z vypočítavost, ale také to může bát obav o veřejné mínění v případě, že muž nebo žena přiznají sexuální orientaci na stejné pohlaví. Často je to otázka výchovy, tvrdých rodinných vztahů, ale také obava ze ztráty zaměstnání, přátel, rodiny nebo případně i majetku a materiálních výhod. Nesmíme však dopředu počítat s tím, že lidé o své homosexualitě ví a přesto bezohledně vstoupí do manželství nebo partnerství. Ten problém je mnohem složitější. Řada lidí se totiž ve své menšinové erotické preferenci neorientuje dostatečně rychle a hlavně přesně. Výsledkem je pak partnerský vztah lidí, kteří sexuálně nejsou kompatibilní... Podrobněji se tímto tématem zabývá článek "Poruchy sexuální orientace a partnerské vztahy".
Poznámka:
Kinseyho test - jedná se o sérii psychologických otázek, které v roce 1948 sestavil doktor Alfred Kinsey za účelem umístění jednotlivců na spektru sexuálních preferencí. Takováto stupnice, podle "Kiseyho testu", pak může ukazovat, jakou sexuální orientaci člověk preferuje. 0 znamená, že je výhradně heterosexuální až stupeň 6, kdy je výhradně homosexuální. Mezi těmito stupni je identifikována většina lidí. Přitom jejich zařazení nemusí být zcela jednoznačné a na Kinseyho stupnici se mohou identifikovat mezi více stupni.
"Mami, uděláš mi snídani?"
"To, že spím s tvým tátou neznamená, že mi budeš říkat mami!"
"Tak jak ti mám říkat?"
"Normálně, Miloši..."
(AK)(Z)(L)