Gynekologické záněty patří k civilizačním chorobám dnešní ženy. Postihují zejména ženy v reproduktivním věku od 18 do 40 let, trápí však dívky a ženy všech věkových kategorií. Patří k typickým ženským problémům, které gradují především v létě, ale ženy se s nimi musí potýkat celoročně. Gynekologické záněty rodidel a pochvy patří mezi nejčastější ženská onemocnění a výrazně omezují nejen intimní život ženy. Toto postižení nepodléhá povinnému epidemiologickému hlášení, ale jedná se o sexuálně přenosnou infekci, která je nebezpečná a nepříjemná pro oba partnery. Nebezpečí gynekologických zánětů spočívá především v možnosti rozšíření infekce až do močových cest nebo děložního hrdla.
Pokud se však toto onemocnění nepodchytí včas, může mít pro ženu velmi nepříjemné zdravotní důsledky, které v krajním případě mohou vést k poruchám plodnosti a dokonce až k neplodnosti.
K nejčastějším příznakům zánětů patří výtok, svědění, pálení při močení, nepravidelná menstruace, bolesti v podbřišku nebo při pohlavním styku. Při prvních příznacích zánětu by každá žena měla vyhledat gynekologa a poradit se s ním o svém problému a jeho léčbě.
Pokud v ženském těle propukne v genitáliích zánětlivé onemocnění, organismus reaguje na narušenou imunitu. Významnou roli hraje v poslední době zejména nadměrné užívání antibiotik, která jsou obsažena v přírodě, v potravinách, v lécích a stále více masově propagované hormonální antikoncepci.
Zánětům navíc velmi přispívají neprodyšné kalhoty, spodní prádlo z umělých vláken, punčochové kalhoty, časté střídání sexuálních partnerů, někdy též nadměrná konzumace sladkostí. Nedoléčený zánět se neustále vrací a jeho pozdější léčba se pak stává zdlouhavou, nejistou a někdy i s následky na celý život. Gynekologické záněty se v žádném případě nevyplatí přehlížet.
Pokud žena již trpí chronickými obtížemi, měla by změnit své stravovací návyky, pitný režim, pohybové aktivity a způsob oblékaní. Někdy však postačí i malá změna hygienických návyků. Gynekologické záněty mají vždy svou konkrétní příčinu nebo reagují na soubor chyb, které žena dělá. laboratorní rozbory a odborná lékařská péče však problémy dokáží odhalit a navedou lékaře na jejich léčení!
Tímto typem zánětů trpí nejčastěji ženy při užívání hormonálních estrogenních preparátů a v průběhu těhotenství. Méně jsou naopak ohroženy ženy v prepubescentním a klimakterickém věku.
Bakteriální záněty se projevují zarudnutím sliznice a okolní kůže. Pokožka je zarudlá, zduřelá a citlivá na dotek. Zánět často doprovází lokální zvýšení teploty, úporné svědění a pálení které se nedá nijak ztišit.
Záněty způsobené viry se projevují špičatými bradavičnatými výrůstky způsobené papilomaviry, tzv. HPV viry. Výrůstky jsou většinou nebolestivé, na omak tvrdé a často je doprovází chronické mykotické obtíže. Přenáší se nejen přímým stykem, ale i pouhým kontaktem s kůží v genitální oblasti. S tímto virem se ve svém životě setká až 80 % sexuálně aktivních žen. Imunitní systém ženy se většinou s nákazou vyrovná, někdy se však infekce na ženu přenese. Ke vzniku rakoviny nedochází při každé infekci, pokud k tomu však dojde, pak se může jednat o dlouhodobý proces trvající řadu let. Během života při větším počtu sexuálních partnerů může dojít k opakovaným infekcím a riziko nákazy, která se rozvine, se tak zvětšuje. Přenášejí ho především muži a u žen je převážnou příčinou rakoviny děložního čípku, která je po karcinomu prsu druhým nejčastějším zhoubným nádorem českých žen.
Gynekologické záněty způsobují také různí paraziti, nejčastěji roztoči, čmelíci, vši a červi. Mezi klasické představitele parazitů, kteří způsobují záněty patří Veš muňka (Phthirius pubis), která se velmi snadno šíří při intimním kontaktu s nakaženou osobou a Svrab (Sarcoptes scabiei), který se šíří fyzickým kontaktem s infikovaným jedincem. Parazitární infekce (etiologie Phtirius pubis, Sarcopter scabiei) se projevují typickými dermatologickými změnami kůže a sliznic se silným prurigem, resp. nálezem parazita při aspekci nemocného. Tito cizopasníci se přenášejí zejména těsným tělesným kontaktem, kontaktem se zamořeným prádlem, kontaktem s ložním prádlem. Nemusí se jednat přímo o aktivitu spojenou s pohlavním stykem, k nákaze parazitární infekcí může dojít přes kteroukoli část těla, nejčastěji však dotekem genitálií. Léčba může být velmi obtížná a dlouhodobá u resistencí parazita anebo u inveterovaných forem v zdravotnických nebo sociálních zařízeních. U parazitární infekce je vždy nutný nekompromisní dohled zdravotníka nad dodržením doporučených epidemiologických opatření.
U všech typů gynekologických zánětů je vždy potřeba najít jejich příčinu. Jedině znalost příčiny může vést k úspěšné léčbě a vyléčení ženy. Vždy je lepší problémům předcházet, jak řešit jejich následky. Proto je vhodné udržovat a včas obnovovat přirozenou obranyschopnost organismu a vyhýbat se rizikovému chování, zejména v premenstruačním období. Právě tehdy totiž vzniká a graduje velká většina těchto onemocnění. Pokud ženy chtějí problémům předcházet, pak někdy postačí změnit některé z běžných návyků.
Bližší informace naleznete v článku "Opatření při kvasinkové infekci a mykózách".
(AK)(Z)(L)